Existuje vůbec něco jako „bojový pes“?
„Bojový pes neexistuje!“ A nebo ano? Tuhle větu slýcháme často. Mnoho majitelů bull plemen má k tomuto pojmu odpor – a není se čemu divit. Spojení „bojový pes“ vzbuzuje v lidech představu zuřivého, nebezpečného zvířete, které ohrožuje své okolí. Realita je ale mnohem komplexnější.
Německý kynolog Dieter Fleig, autor knihy Bojoví psi – jací skutečně jsou! (Kampfhunde – wie sie wirklich sind!), se této problematice věnoval dlouhodobě a detailně. Jeho cílem nebylo tyto psy démonizovat, ale vysvětlit jejich historii, vývoj a charakter, a tím přispět k pochopení a rozbití předsudků.
Kde se vzal pojem „bojový pes“?
Pojem „bojový pes“ není výmyslem médií ani novodobé hysterie. Jde o historické označení psů, kteří byli po staletí využíváni k různým bojovým účelům – od válek a bitev, přes gladiátorské arény, až po pozdější psí zápasy.
Dieter Fleig ve své knize podrobně mapuje původ těchto psů a jejich úlohu v různých obdobích:
- Ve starověkém Římě, Řecku i Asii byli tzv. molossové používáni jako váleční psi – chránili vojáky, útočili, nebo působili jako psychologická zbraň.
- Ve středověké Evropě se rozšířily zápasy psů s býky (bull-baiting), které daly vzniknout předkům dnešních bull plemen.
- V Japonsku bylo vyšlechtěno plemeno Tosa Inu určené výhradně pro psí zápasy.
- V Americe byli kříženci buldoků a teriérů využíváni k zápasům mezi psy – a tak vznikl americký pitbulteriér.
Je důležité si přiznat: ano, některá plemena byla šlechtěna nebo formována pro boj. Ale to je jen část jejich příběhu – ta historická. Dnes tato plemena zastávají úplně jiné role – a právě porozumění minulosti nám pomáhá chápat jejich povahu a potřeby v přítomnosti.
Co si můžeme říct o „vrozené agresivitě“?
Jedním z nejzásadnějších témat, kterému se kolem bull psů věnujeme, je otázka agresivity – její příčiny, formy a to, jak s ní pracovat. Závěr je jednoduchý, ale přitom zásadní: Agresivita není trvale geneticky zakódovaná vlastnost. Jde o reakci na prostředí, způsob výchovy, zacházení se psem a konkrétní situaci.
Ano, některá plemena mají určité vrozené předpoklady – například:
- vyšší odolnost vůči bolesti
- silný lovecký pud
- nízký práh reaktivity vůči jiným zvířatům
- výraznou fixaci na člověka
Ale to z nich nedělá „nebezpečné“ psy – dělá je to psy, kteří potřebují zkušenější a vědomější vedení.
Bull plemena a jejich místo v historii
Bull plemena byla dlouho vnímána jako symboly síly. Historie nám ukazuje, že tato plemena:
- byla tvrdá a vytrvalá – zvládla práci i boj, a to v extrémních podmínkách
- neobracela agresi vůči člověku – právě naopak, loajalita k majiteli byla zásadní vlastností
- často měla vysoký práh bolesti, což jim umožňovalo „jít přes bolest“ (což dnes majitelé znají i při hře nebo sportu)
- disponovala silným nervovým systémem – zvládala stres, hluk, tlak.
Díky těmto vlastnostem se postupně začaly uplatňovat v jiných rolích – u policie, v armádě, jako záchranáři, asistenční psi nebo prostě milující členové rodiny.
Americký pitbulteriér a averze vůči jiným psům
Zvláštní zmínku si zaslouží americký pitbulteriér (APBT) – tedy ten pravý, čistokrevný. Toto plemeno bylo původně šlechtěno výhradně pro psí zápasy. Nešlo o zápasy proti lidem, ale právě proti jiným psům. A to se, logicky, projevilo v jeho genetické výbavě. Pitbul má často vrozenou nesnášenlivost vůči jiným psům. Neznamená to ale, že musí být vždy agresivní nebo útočný.
Díky správné socializaci, vedení a zodpovědné výchově může být naprosto klidným a vyrovnaným psem i ve společnosti jiných psů (samozřejmě v bezpečné vzdálenosti). Ale majitel musí být vědomý a připravený. Genetiku nesmažeme – ale můžeme s ní pracovat.
Můžeme to popsat jako „kontrolovatelnou energii“ – pokud je pes vychován s respektem, pravidly a stabilitou, pak svou sílu nikdy proti majiteli nezneužije.
Mýty, které stále přetrvávají
Je důležité vyvrátit několik zakořeněných předsudků, které se kolem bull plemen šíří. Tady jsou některé z nejčastějších – a jaká je realita:
- Mýtus 1: „Bojový pes je nebezpečný“. Tento názor je založený na strachu a nepochopení. Pes nebezpečný jen tehdy, když je špatně vychovaný, zneužívaný nebo zanedbaný. Správně vedený bull pes je vyrovnaný, loajální a stabilní.
- Mýtus 2: „Bull se zasekne a nejde zastavit“. Často se říká, že bull pes má „zamykací čelisti“ a jakmile se zakousne, nejde ho odtrhnout. Fyziologicky nic takového neexistuje. Bull nemá v tlamě žádný zvláštní mechanismus. Je jen mimořádně odhodlaný a má silný stisk – to ale platí i pro jiná plemena.
- Mýtus 3: „Tito psi útočí bez varování“. Obavy z „nepředvídatelného útoku“ jsou přehnané. Každý pes vysílá varovné signály – jen je třeba je znát a umět číst. Tito psi bývají spíš klidní pozorovatelé. Když dojde k útoku, většinou předchází série ignorovaných signálů.
- Mýtus 4: „Jsou to psi jen pro zkušené chovatele“. Často se tvrdí, že bull plemena jsou výhradně pro „profíky“ nebo tvrdé chlapy. Skutečnost? Kdo dokáže být klidný, důsledný, citlivý a ochotný učit se, může být skvělým majitelem. S pevným vedením a láskou zvládne tato plemena i začátečník.
Co znamená „bojový pes“ dnes?
Dnes už bojový pes není realita – ale stigma. Přesto zákony některých zemí toto označení stále používají. Kvůli tomu jsou některá plemena regulována, omezována nebo zakazována. Toto škatulkování ale často vede k paradoxu – trestáme psy za historii, kterou si nezvolili.
Bull plemena dnes vynikají v různých sportech, v canisterapii, obedience, bull sportech nebo prostě jako společníci. To je jejich současná role.
Proč na webu Bull People CZ mluvíme i o boji? Protože historie je součástí každého plemene. Nemůžeme ji vymazat – ale můžeme ji pochopit. A právě díky tomu pak můžeme ukázat, jaký obrovský kus cesty ušla bull plemena od arény ke gauči v obýváku.
Zajímá vás toto téma a chcete vědět víc?
Pokud vás téma bojových psů opravdu zajímá do hloubky, doporučujeme několik zásadních knih, které vám pomohou pochopit nejen historické pozadí, ale i vývoj plemen, jejich povahu a postavení v dnešní společnosti:
- Dieter Fleig – Bojoví psi: jací skutečně jsou! (Kampfhunde – wie sie wirklich sind!) Kniha, která formovala pohled na „bojová“ plemena v Evropě. Nabízí poctivý pohled na původ, chování a mýty kolem těchto psů. Pokud vás zajímá historie a chcete ji pochopit bez emocí a předsudků, tohle je základ.
- Dieter Fleig – Kampfhunde II: Ihre Geschichte, Ihre Zucht, Ihre Haltung Pokračování první knihy, které jde ještě víc do hloubky. Věnuje se chovu, vedení a konkrétním aspektům soužití s těmito plemeny. K sehnání spíše jako rarita, ale stojí za to.
- Nebojša Rakić – Americký pitbull teriér: Na křižovatce pravdy Kultovní titul zaměřený výhradně na APBT. Nabízí pohled na plemeno bez přikrášlování – věcně, upřímně a s úctou. V roce 2024 vyšlo limitované 2. vydání, které potvrdilo jeho trvalou hodnotu.
- Carl Semencic – Pit Bulls and Ten Other Dangerous Dogs Kniha přibližuje nejen APBT, ale i další plemena historicky označovaná jako „bojová“. Nabízí pohled do jejich historie, charakteru i využití. Místy subjektivní, ale velmi informativní.
- Dr. David Harris – Dangerous Dogs Pohled na společenské a právní aspekty kolem „nebezpečných plemen“. Vhodné pro ty, kteří se chtějí dozvědět víc o dopadech legislativy, mediálních mýtů a stigmatizace.
Většinu těchto knih lze s trochou hledání najít online – v antikvariátech, specializovaných prodejnách, případně i mezi sběrateli. Pokud to s tématem myslíte vážně, určitě stojí za to mít aspoň některou z nich doma v knihovně.